Vzpomínky 76 - Historie obrábění 3
Předchozí díl: pár poznámek k prehistorii obrábění, první část popisu začátků soustružení (tzv. smyčcový soustruh).
Od poloviny 13. století po Kr. se objevuje modifikovaná podoba téhož "lukového" principu: nahoře pod stropem byla upevněna pružná vodorovná tyč, od níž vedlo lanko obtočené jedním nebo dvěma závity okolo soustruženého kusu k podlaze, kde bylo upevněno na šlapadle; tato konstrukce dala soustružníkovi možnost pracovat se soustružnickým nožem oběma rukama. V dalších dvou stoletích se objevily další konstrukční novinky: v polovině 14. století to byl pohon soustruhu vodní silou, v 15. století idea primitivního suportu sloužícího k držení a vedení soustružnického nože, doložená ve spise "Mittelalterliches Hausbuch". Z konce 15. století známe také další konstrukční principy rotačního pohonu obrobku: lankem a závažím (jako u hodin) či lanovým převodem z kola otáčeného klikou. Leonardo da Vinci přišel s ideou šlapacího soustruhu se setrvačníkem.
Z počátku 2. poloviny 16. století pocházejí nákresy soustruhu na řezání závitů a soustruhu na soustružení podle šablony (od Francouze Jacquese Bessona) a vyobrazení soustruhu (dřevoryt H. Schoppera) s poháněným vřetenem, k němuž byl obrobek pevně upnut. Nelze sice odhadnout, nakolik byly tyto konstrukční myšlenky skutečně využity v praxi soustružení, avšak svědčí o tom, že potřeba přesnějšího a výkonnějšího obrábění kovů postupně narůstala s rozvojem používání kovů, zejména technického železa. Z roku 1701 pochází spis Ch. Plumiera "L´Art de tuourner en perfection", který je prvním podrobným popisem soustruhů a práce na nich. Podle Francouzské encyklopedie z r.1785 bylo možno na vřetenovém soustruhu řezat různé druhy šroubových závitů a na hodinářském soustruhu již existoval funkční suport. V první třetině 18. století zkonstruoval suportový soustruh také ruský mechanik A. K. Nartov pracující na dvoře Petra Velikého.
Další pokrok soustružení od druhé poloviny 18. století již úzce souvisel s nástupem průmyslové revoluce. V 90. letech 18. století se objevil železný soustruh s pevně vedeným suportem umožňujícím pohyb nože podél soustruženého předmětu i kolmo k němu. Autorem této první novodobé konstrukce kovoobráběcího soustruhu byl v letech 1794-1797 anglický mechanik Henry Maudslay, který jej v roce 1800 zdokonalil tak, aby na něm bylo možno řezat přesné závity.
Vrtání
Vrtání patří mezi nejstarší způsoby obrábění materiálu, už v době kamenné vznikla na obdobném principu jako smyčcový soustruh smyčcová vrtačka, u níž však na rozdíl od soustruhu nebyl tětivou poháněn obrobek, nýbrž přímo vrtací nástroj, vrták. Stejně jako u soustruhu zůstávalo vrtání po celá staletí na úrovni ručního obrábění; pokrokem byla od 15. století používaná vrtačka na dřevo poháněná klikovým mechanismem. Na počátku 17. století (1615) je v díle francouzského inženýra Salomona de Caus zobrazena vodním kolem poháněná vyvrtávačka na výrobu dřevěného vodovodního potrubí z kmenů stromů (pozn. red. - tento obrázek jsme zveřejnili v minulém čísle).
Následující díl: vývoj vrtání do konce 18. století, začátek průmyslové revoluce, vznik strojírenství.
LP 2003
