Vzpomínky 75 - Historie obrábění 2

Zahajujeme další dlouhodobější projekt. V mnoha následujících dílech si přečtete pozoruhodnou stať dr. Otto Smrčka o vývoji obrábění v dějinách lidstva (se zaměřením na poslední období až do konce 2. světové války). Pro potřeby našich novin text redakčně upravujeme. O nic však nepřicházíte, náplň neměníme.

Prehistorie obráběcích strojů

Obrábění kovů na obráběcích strojích vzniklo jako jedna ze základních strojírenských výrobních technologií v počátcích průmyslové revoluce. Bylo vyvoláno potřebou výroby továrních strojů. Vlastní obrábění kovů má však svoji prehistorii, protože dějiny obrábění nezačínají až průmyslovou revolucí. V oněch začátcích se jednalo o ruční obrábění materiálů vůbec (dřevo, kámen a kosti), toto obrábění je spojeno se samotnými počátky lidské civilizace a s vydělením lidí z živočišné říše. V užším slova smyslu můžeme v prehistorii moderního obrábění kovů hovořit o dvou základních liniích. Je to obrábění kovů, jehož počátky jsou spojeny už s prvním používáním kovů lidmi vůbec, a obrábění dřeva, které bylo takřka univerzálním konstrukčním materiálem. Zatímco při obrábění kovů se používalo téměř výhradně ručních nástrojů (sekáčů, průrazníků, pilníků, vrtáků), při obrábění dřeva se postupně začaly uplatňovat pomocné mechanismy - předchůdci obráběcích strojů (byly to první soustruhy, vrtačky a pily). V pozdním středověku se začalo prudce rozvíjet hodinářství a výrazně pokročila výroba palných zbraní, což obojí vyvolalo vyšší nároky na zdokonalení obrábění kovů. V průběhu několika století vznikla v těchto oborech řada konstrukčních nápadů, které se zabývaly obráběním kovů, jen malá část z nich však byla v praxi využita. Ty zbývající zůstaly ležet ladem, mnohé z nich dokonce upadly v zapomenutí, takže pozdější konstruktéři obráběcích strojů a nástrojů je museli znovu vynalézat. Pro počátky strojního obrábění kovů byly určujícími dvě obráběcí technologie: soustružení a vrtání (vyvrtávání), podívejme se proto na prehistorii moderního obrábění kovů podrobněji právě u těchto dvou technologií.

Soustružení

Mezi archeologickými nálezy nacházíme soustružené předměty (alabastrové) už v mladší době kamenné v Egyptě, bronzové soustružené předměty pak v době bronzové. Fakt, že staří Řekové znali už soustruh, to dosvědčuje dílo řeckého mechanika z 3. stol. př. Kristem Filóna z Byzantia "Méchaniké syntaxis", v němž se hovoří o nejen o soustružených válcích a pístech čerpadel, ale dokonce i pneumatických katapultů. Římský architekt a mechanik z 1. stol. př. Kristem Marcus Vitruvius Pollio v díle "De architektura" (O stavitelství) se zmiňuje přímo o soustruhu (aniž jej blíže popsal). Na náhrobku jednoho starořímského kameníka bylo nalezeno vyobrazení tzv. smyčcového soustruhu, u něhož byl soustružený předmět - uložený mezi dvěma pevnými hroty - otáčen tětivou velkého luku, která byla kolem něho obtočena. Na tomto principu byly patrně založeny nejobvyklejší konstrukce soustruhů používané až do středověku.

LP 2003