Vzpomínky 45 - Zinn počtvrté
Vracíme se naposledy k továrně Roberta Zinna.
Stavební plán z roku 1904 jednoznačně dokazuje, že červeně vyznačené budovy novostaveb, které po svém dokončení dostaly č.p. 1774, jsou v našem areálu nejstarší. Výřez ze stavebního plánu jsme otiskli u Vzpomínek 43 v letošním čísle 5. Jak víme, tak za první světové války získala firma „Robert Zinn u Co.“ velké zakázky, což se stalo impulsem k rozšíření továrny o další budovy. Přesné datum a pořadí výstavby těchto budov zatím neznáme, protože jsme dosud neobjevili žádné plánky ani dokumenty o této dostavbě, máme však k dispozici plánek z roku 1907, který ukazuje, že v místech komunikace, která vede od dnešní vrátnice k dnešní kotelně, již existuje cesta, tehdy samozřejmě prašná. Na okraji této cesty stojí malá budova, asi tak v místech dnešního vstupu do budovy nové jídelny. Mezi budovou, které pro snazší orientaci říkejme bývalá výrobní konstrukce, a železniční vlečkou již stojí další budova, která se s menší budovou spojí a v šedesátých letech v ní bude sklad nářadí (pro přehled tak této budově říkejme i nadále). U hlavní budovy vznikly drobné přístavby.
Stavební plán z roku 1909 (od rumburského stavitele Jos. Iv. Schmidta) říká, že hlavní budova je již se skladem nářadí propojena a v místech průjezdu do dnešní prototypové dílny je navrhována stavba, která nese název „Celluloid Gewölbes“ (pokoušeli jsme se o překlad, ale vychází z toho např. „celuloidová hrobka“), jedná se o stavbu, kde se patrně skladoval materiál pro hlavní výrobu nebo se pracovalo s celuloidem. To dnes již nevíme. Velmi zajímavý na tomto plánku je název firmy, zde se jmenuje „Walzwerk R. Zinn u. Co.“ (Válcovna R. Zinn a spol.) a již zmíněná komunikace od vrátnice ke kotelně má jméno, nová ulička se jmenuje Neue Walzwerk Strasse, tedy „Ulice u nové válcovny“. Můžeme tedy z tohoto názvu odvodit, že v té době (první dekáda 20. století) bylo válcování mosazi převažující činností mladičké továrny. Železniční vlečka ještě nemá odbočku a končí v areálu městských jatek. Dnes je tato vlečka ukončena u plotu firmy a její část v jatkách je zrušena. Posledním zbytkem z vlečky je povalující se pražec za jednou z jatečních budov.
Na plánku města z roku 1925 je komplex budov firmy Roberta Zinna již v takové podobě, jakou známe dnes. Znamená to, že v době konjunktury byly přistavěny obě velké haly i budovy dnešní jídelny a bývalé nářaďovny. Pokud si nalistujete letošní Horizont číslo 4, tehdejší podobu firmy uvidíte na kresbě, kterou jsme tam otiskli. Všechny budovy samozřejmě procházely v průběhu let mnoha stavebními úpravami, někde se bouralo, jinde se přistavovalo. Jádro však zůstalo stejné a zakladatel by jistě i dnes svoji továrnu poznal. Otázkou je, zda ji pozná za několik let, protože všechny budovy jeho původní firmy projdou rozsáhlými úpravami, po nichž budou vypadat jinak nejen zvenčí, ale především uvnitř nezůstane mnohde kámen na kameni.
Prozatím opouštíme Roberta Zinna a jeho továrnu a příštím dílem počínaje si popíšeme druhou v tomto areálu postavenou firmu, továrnu Richarda Raupacha.
LP 2002
