Kapitoly z historie 9
Vynálezem rychlořezné oceli vyvstala nutnost rychlé rekonstrukce prakticky všech doposud vyráběných obráběcích strojů v celoevropském měřítku.U firmy Plauert byl kladen důraz při konstrukci nových strojů na zvýšení jejich tuhosti a příkonu, zvýšení počtu stupňů otáček a zjednodušení obsluhy zvláště vyloučením velkého množství ručních pák.
Světová výstava v Lutychu v roce 1905, která byla druhá po výstavě v Paříži (v roce 1900), byl již zcela poznamenána užitím rychlořezných ocelí na nástrojích pro obráběcí stroje. Na vystavovaných exponátech byl zřetelně znát nový trend vývoje a stroje měly podstatně úhlednější tvary, nevhodně provedená soukolí byla odstraněna, obsluha zjednodušena a nebezpečná místa zakrytována. Rekonstrukce pronikly i do menších typů obráběcích strojů, když původně převládal názor, že rychlořezná ocel je vhodná jen pro stroje větší s velkou tuhostí konstrukce.
V roce 1912 se u firmy Plauert přikročilo k vývoji nové řady tzv. rychlořezných hrotových soustruhů o výšce hrotů 210, 250 a 300 mm s typovým označením SD 1, SD 2, SD 3, které nesly již prvky dnešních soustruhů, tj. uzavřené skříňové vřeteníky se stupňovitými ozubenými koly, Nortonovy skříně, tažné hřídele pro posuv suportu a vodící hřídele pro řezání závitů. Koník měl samostatné vedení, vedení lože pro suport bylo prismatické a celková obsluha byla zjednodušena. Poprvé byly stroje vybaveny štítky s pokyny pro obsluhu. Pohon mohl být proveden buď přímým elektropohonem nebo pohonem jednoduchou řemenicí, která se se strojem spínala pomocí lamelové spojky. Tato varianta provedení byla určena pro dílny s transmisním pohonem bez rozvodu elektrické energie k jednotlivým strojům. Nicméně takto vybavených dílen byla do té doby většina, takže individuální elektropohon se prosazoval velmi pomalu.
Přiblížil se však rok 1912, v němž vznikl první výkres vodorovné vyvrtávačky datovaný 14. prosincem. V té době nebylo jistě nikomu jasné, že vodorovné vyvrtávačky se stanou nosným programem dnešní firmy.
V době I. světové války - jen pro oživení minulých kapitol - byl veškerý vývoj zastaven a vylepšovány byly jen shora uvedené typy hrotových soustruhů. Podnik byl přeorientován velmi rychle na válečnou výrobu.
Během války se vyrábělo denně nejdříve 1 000 ks granátů M5 z předlisovaných polotovarů, později totéž množství z tyčového materiálu průměru 100 mm. Za 1 kus mohla firma utržit až 8 K a 23 h, což v té době nebylo nijak málo.
