Kapitoly z historie 6
V roce 1940 v továrně Strojírna Arno Plauert panoval v investiční činnosti čilý ruch. Byly vykoupeny domy na nynějším Dolním nábřeží, které sousedily s parcelami továrny a byly zakoupeny rezervní stavební parcely. Mnoho peněz bylo vloženo do strojního parku, vybavení dílen a kanceláří, dopravních prostředků a zdravotního i sociálního zařízení. Koncem roku se celková finanční suma vložená do investiční činnosti a na zlepšení vybavení továrny vyhoupla na více než 3,5 mil. tehdejších korun českých a v následujícím roce 1941 dokonce na téměř 6,2 mil. korun a to jen ve financích, za které byly pořízeny nové stroje.
Tyto obrovské investice byly vyvolány a podporovány tehdy stále platnou vyhláškou pro tzv. Sudety, o které jsme se zmiňovali v předchozí kapitole a podle které bylo možno veškeré investice odepisovat v prvním roce o celých 100%. Ve vývoji podniku se v této době i v době následující zcela zřetelně zrcadlil průběh druhé světové války - počáteční výhry a pozdější prohry fašistického Německa na válečných frontách tehdejší Evropy a Sovětského svazu.
Na základě neustále rostoucích požadavků na obráběcí stroje, jejichž požadovaný počet nebylo možno vyrobit ve stávajících prostorech, vznikl velkolepý plán na rozšíření Strojírny Arno Plauert do té míry, aby bylo možno zvýšit výrobu obráběcích strojů, které továrna produkovala, o celých 100 procent.
Po zbourání starých domů na Dolním nábřeží se měla na volné ploše postavit nová výrobní hala o ploše 6000 m2, v jejímž čele měla stát budova s jídelnou, společenskými místnostmi a velkým sálem. Na stávající administrativní budově v nynější Žitavské ulici mělo být přistavěno další podlaží. Plány byly předloženy k posouzení příslušnému odboru pro organický vývoj závodů se sídlem v Berlíně. Tento úřad navrhl výrobní plochu nové haly zvýšit ze 6000 m2 na 8 - 8,5 tis. m2 a místo zvýšení administrativní budovy o 1 patro navrhl její celkové rozšíření.
Pro zvýšení výroby bylo samozřejmě zapotřebí o 150 pracovních sil více a tyto bylo plánováno získat přes pracovní úřady v rámci pracovní povinnosti a mezi válečnými zajatci.
Zplnomocněnec pro výrobu obráběcích strojů v Berlíně zařadil plánovanou stavbu do svého plánu, ale ve druhé polovině roku 1942 svůj příslib zrušil na základě omezení stavební činnosti v říši i na přidružených územích. Tím se začalo potvrzovat, že je vždycky všechno jinak a že pro válečná léta to platí dvojnásob. Jaký byl konec těchto plánů se dozvíte příště.
