Kapitoly z historie 23
Firma po stránce hospodářské na tom v roce 1946 nebyla nijak růžově. Měla sice pohledávky u zahraničních zástupců, ale sama byla slušně zadlužená. Ze zahraničních zastupitelství to bylo hlavně v Londýně, Stockholmu, Helsinkách a ve Strassburgu, jež podniku dlužily částku cca 1,62 mil. korun.
Firma naopak dlužila svým dodavatelům 1,32 mil. Kčs. Vyrovnání pohledávek navrhla Národní správa provést ve starém kursu prostřednictvím Československého platebního styku s příslušným státem u varnsdorfské filiálky Živnostenské banky Praha. Pro zajímavost - kurs kanadského dolaru byl v květnu roku 1946 - 45,70 Kčs, anglické libry - 201,50 Kčs, francouzského franku - 0,42 Kčs.
Majetek firmy neoplýval přebytkem ani v dílnách a kancelářích. Ke dni 1. srpna 1946 bylo v podniku 21 kusů psacích strojů, 12 ks počítacích strojů, 3 ks účtovacích strojů a jeden rozmnožovací stroj Ormig.
Velmi špatné to v roce 1946 bylo s produktivitou práce a podnik se pomalu stával nekonkurenceschopným na světových trzích. Zaměstnanci podniku potřebovali o 300% více času k produkci finálního výrobku, než bylo běžné ve srovnatelných závodech strojírenského zaměření ve vnitrozemí republiky a nad firmou se začala reálně vznášet hrozba její likvidace.
Národní správa vydávala jednu výzvu za druhou, zaměřenou ke zlepšení pracovního úsilí a pracovní morálky osazenstva závodu. Tou dobou se v dílnách i kancelářích pěstovalo příliš mnoho zábavy v debatních kroužcích, výzvy zůstávaly bez ohlasu a produkce se nezvyšovala. Pro porovnání - v roce 1943 firma se svými 420 lidmi vyprodukovala 373 strojů a v roce 1946 s 242 lidmi pouze 48 strojů, čili v konečné bilanci 4,5 krát méně na počty pracovníků. Denně chybělo na pracovištích 40 lidí, což při osmihodinové pracovní době činilo denní ztrátu 320 pracovních hodin a měsíčně pak 8000 hodin. Mnoho pracovníků chodilo do práce pozdě s výmluvami na zpoždění vlaků či zaspání.
V dubnu 1946 byl proveden poslední odsun Němců a po dlouhých tahanicích mezi vedením firmy a Okresní správní komisí za pomoci Hospodářské skupiny průmyslu železa bylo ponecháno podniku ještě 15 specialistů - Němců, kteří obdrželi legitimace na výjimku z odsunu.
V červnu 1946 vyhlásilo vedení závodu konkurs na vedoucího učňovské dílny, která se rozšiřovala. Počítalo se s vyšším počtem učňů, dokonce i z Jugoslávie. Škola byla umístěna v domě č.p. 1531 a vedoucím se stal pan Potfaj, který však byl velmi brzy vystřídán panem Miroslavem Buriánkem, který v této funkci pracoval, a dlužno říci, že dobře, až do roku 1973.
Ve stejném měsíci vyslala firma na žádost Okresní obvodní rady ÚRO na pomoc uhelným dolům šest pracovníků. Veškerý průmysl v té době trpěl značným nedostatkem uhlí a takto organizované brigády měly zabezpečit dostatek uhlí na zimní období 1946-47.
