Kapitoly z historie 20
Jak byly a jsou občas důležité známosti, lze dokumentovat v historii firmy několikrát. Ukázkový byl rok 1946, kdy se bezprostředně jednalo o bytí či nebytí podniku.
V dubnu 1946 vedení podniku znovu upozornilo Československé závody kovodělné a strojírenské, do jejichž podřízenosti v té době firma spadala, na nutnost rekonstrukce slévárny, eventuálně jejího přesunu do bezprostřední blízkosti firmy Plauert. Navíc nabídlo pro malý zájem o obráběcí stroje na tehdejším trhu přeorientovat výrobu na produkci vysoce kvalitních měřících přístrojů pro strojírenství v sortimentu, který se v té době v republice nevyráběl.
Pražská odpověď však nezněla příznivě, protože MNO podle tehdejšího dopisu z ředitelství Spojených továren na obráběcí stroje bylo zásadně proti jakýmkoliv investicím do zchátralé slévárny. Naopak se začalo šuškat, že firma Plauert je určena k likvidaci. Po Varnsdorfu se pohyboval jistý pan ing. Pisko, který po ukončení likvidace firmy Rikov, továrny na dřevoobráběcí stroje, byl pověřen rovněž likvidací firmy Plauert. Čekal pouze na pokyn z Prahy.
Avšak osud byl nakonec podniku přece jen příznivě nakloněn, a to právě díky již zmiňovaným známostem. Poradcem tehdejší vlády byl pan ing. Hromádko, který před říjnovou revolucí působil v Rusku jako ředitel velké továrny. V jeho rodině pracovala jako služebná jistá paní Šmahová, jež byla manželkou vedoucího dopravy firmy Plauert. Právě ona služebná zprostředkovala významnou schůzku pánů ing. Báši a ing. Kuděje s ing. Hromádkem, jejímž důsledkem byla návštěva posledně jmenovaného pána v podniku a především vyškrtnutí firmy Plauert ze seznamu závodů určených k likvidaci.
Závěr roku 1946 byl bohatý i na sortiment výroby podniku. Zajímavostí produkce se stala obří horizontka s průměrem vřetena 150 mm pro Škodovy závody v Plzni, která byla v podniku od základu rekonstruovaná. Jednalo se o stroj se stojanem otočným o 360° v obou směrech a s vřeteníkem s možností naklopení o 15° od horizontální osy nahoru i dolů. Byl to nejtěžší stroj, jaký byl kdy ve firmě vyroben, proto problémy s ním, třeba jen s přesunem dílců mezi dílnami, byly obrovské. Jen odlitek stojanu vážil 21 tun a pro jeho mohutnost vyvstaly těžkosti s jeho opracováním a montáží. Nakonec však i tento stroj byl k plné spokojenosti zákazníka z podniku vyexpedován.
Technickou zajímavostí tehdejší doby byla i výroba kuželíkových ložisek, která ve firmě byla zahájena jako náhrada do té doby nakupovaných ložisek od firmy Fischer. Tato ložiska byla nutná pro montáž hlavního uložení strojů HBN 110 a HBN 130 a svými rozměry byla netypická. Přestože se v podniku do té doby něco podobného nevyrábělo, zaměstnanci se s problémem vyrovnali opravdu se vší parádou. Byl to další důkaz, že ve firmě bylo zaměstnáno mnoho skutečně dobrých odborníků.
