Člověk Michal Boháč

Přicházejí situace, kdy těžko hledáte slova. Nejhorší to je, když navždy odejde ten nejbližší, tak jako je snad ještě těžší unést osud, když rodiče přežijí své dítě. Stalo se to 3. ledna. Michal Boháč, ač dlouho těžce nemocen, neztrácel víru a odhodlání, svůj těžký úděl zvládal vůlí pracovat do posledního dechu.

Pokud někdy budete hledat ryzího tosáka, vzpomeňte si na Michala. Zůstal tu v šumění stromů a úderů kovu na kov, ve vůni květů a chladicí emulze, ve zpěvu ptáků a bzučení motorů. Co pocítíte, tím pro vás zůstal. Při rozloučení s Michalem zazněla tato slova pana Martina Louky:

Ten život stálý boj a mír jen bezděky; a smrt jen krátký boj a poklid navěky…

Vážení smuteční hosté, vážení z nejbližšího rodinného kruhu!

ato slova stojí v záhlaví smutečního oznámení, které vtisklo smutnou stopu do myslí a srdcí rodiny, blízkých přátel, známých, kolegů a spolupracovníků. Smutečního oznámení, které prostými slovy dává vědět, že od všeho, co měl tak rád, 3. ledna navždycky odešel a svůj svět plný perfektnosti opustil ve věku čtyřiceti tří let Michal Boháč – syn, manžel, tatínek, bratr, strýc.

Čtyřicet tři let prožil obklopen vším, co přinášelo radost jemu i veškerému okolí. Pojďme tedy spolu na chvilku obrazně otočit ono smuteční oznámení a jakoby z druhé strany číst a připomenout si chvíle radosti, chvíle úsměvů, chvíle pohody - chvíle života s Michalem a mít jeho památku spojenou se světlými vzpomínkami.

Michal Boháč se narodil rodičům Marcele a Václavovi v květnu roku 1975 pod ochranou znamení Blíženců a do vínku tak dostal to, co ho později provázelo životem: Malí Blíženci sotva někdy postojí nohama na zemi, protože jejich hlava přijímá tolik podnětů a zabývá se tolika věcmi, že musí zákonitě létat v oblacích. Jsou to výrazné osobnosti, velmi komunikativní, otevření a zvídaví, na svět se dívají očima, které chtějí všemu rozumět, všechno zkusit a všechno dokázat. Spolu se svými bratry Martinem a Petrem vyrůstal Michal v útulném prostředí hornopodlužské vilky, v půvabném kraji pod Jedlovou horou. Jeho školní docházka je spjatá se školami v Horním a Dolním Podluží. Dětství Michala však také ovlivnil čtyřletý pobyt v zahraničí – ve Švédsku, kde jeho táta jako dlouholetý TOSák pracoval, a kde mu základní školní vědomosti vštěpovala máma. Bylo v létech 1982 – 1986. Nelze to dnes tvrdit, ale možná, že to byl jeden z prvních důležitých kroků tehdy sedmiletého Michala k jeho pozdější profesi, v níž vynikl. Tehdy už zaujal své okolí dovedností rukou, fantazií a cílevědomou hrou s technickými hračkami a stavebnicemi, které v té době ještě plně nepronikly na naše domácí pulty. Měl také zajímavou příležitost poznat, vidět a slyšet u nás ještě nepříliš známé způsoby elektronické komunikace. Vidět přístroje a aparáty, které v něm zapálily plamínek touhy po poznávání. Můžeme se ptát, zda tohle byl opravdu ten moment, kdy ono semínko chtění dopadlo na úrodnou půdu. Jistě nejsme daleko od pravdy. Michal po skončení deváté třídy nastoupil do maturitního studijního oboru mechanik - elektronik pro číslicovou a řídící techniku na tehdejším Středním odborném učilišti energetickém, aby cíleně pěstoval obdiv a lásku k této práci. Elektronika byla tedy jeho první láskou. Jako kluk a student a vlastně i jako dospělý rád propadal kouzlu krásných vozů.

V těch pozdějších létech už onu v rodině pověstnou velkou papírovou krabici se vsazeným volantem nahradily skutečné vozy, o které pečoval s nesmírným zaujetím, s obrovskou důsledností. Auta se po elektronice stala jeho druhou láskou. A pak ta třetí? V té se smísily technické dovednosti, znalosti a chuť prezentovat své umění. Třetí láskou se stala hudba a její diskotékové uvádění. Michalovi už od jeho šestnácti let (to znamená ještě v době studií) patřila některá diskotéková pódia a svým vrstevníkům, kteří navštěvovali taneční parkety, např. vinárny Barunka, nebo i velkého sálu Velveta klubu, se tehdy představil jako DJ Bohy. A že měl mnoho příznivců mezi kluky a mezi dívkami – to ani není třeba dodávat.

Další posun v životě Michala přichází s nástupem roční vojenské služby. Poddůstojnickou školu absolvoval v Berouně a sloužil u karlovarského útvaru. Tak, jak to na vojně bývalo – i když jako radista měl i tady blízko ke své zálibě, těšil se na civil. Když potom vysvlékl vojenskou uniformu, rád se vrátil domů a hledal pracovní uplatnění. Pro první tři roky jej nalezl v Elitce, kde pracoval jako údržbář a seřizovač pletacích a šicích strojů. Ale nebylo to to pravé, co by jej pracovní náplní těšilo. A tak po třech letech změnil zaměstnavatele a v TOSu nalezl prostor pro realizaci svých představ o práci. Varnsdorfský TOS – konkrétně jeho Obchodně technické služby – se staly základnou dalších a nových Michalových technických zkušeností, znalostí a dovedností. Jeho vnímavosti a jeho nadání tehdy stačily pouhé tři měsíce na to, aby poznal a pochopil a vstřebal základní znalosti, potřebné pro samostatnou práci v nejrůznějších koutech světa. Od tohoto momentu s plným elánem, s plným nasazením pro práci, která mu byla zároveň i koníčkem, která mu později pomáhala i překonávat těžké okamžiky nemoci – od tohoto momentu po léta plnil úkoly své mateřské firmy doma i daleko za hranicemi. Jeho pracovní cesty nevedly snad jenom do Austrálie a Antarktidy.

Cesty, závislé na dobré znalosti vlastní samostatné práce se staly součástí Michalova pracovního života. A vlastně i osobního života. Rád - a s nevšedním elánem potřebným pro tuto práci – vyjížděl na cesty. A rád se z těchto cest vracel ke své rodině. K manželce Petře, k dcerám Vendulce a Adélce a k malé kamarádce Ájušce. A také k rodičům, k sourozencům, ke kamarádům. K těm, kteří dnes prožívají smutek ze ztráty milovaného člověka nejsilněji. Věřte - naše sdílení vašeho zármutku všemi přítomnými je upřímné a já za ně vám smutečním hostům děkuji. Michal odešel od nedokončených záměrů a plánů…. Těšme se v těchto chvílích z toho, že jeho život byl květnatý, plný – takový, jak si sám přál. Těšme se z úžasného odkazu lásky k životu, který nám zanechává. Těšme se z toho, že jeho život bude pokračovat v jeho dcerách a v myslích a srdcích jeho nejbližších.

Michale, ještě vzkaz od tvé rodiny: Až půjdeš tam nahoru – už nespěchej, odpočiň si a už tam nepracuj. A ještě něco – tvoje auto, tvoje „ereso“ zůstane vždycky jen tvým autem! To ti vzkazují tvoje čtyři Boháčovky! Michale – mír vaší duši a úctu vaší památce!

Není třeba nic dodávat. Jednou nás to čeká všechny, ale když to přijde předčasně a neskutečně brzy … Ba ne, ještě jedno dodáme: zůstal jsi v paměti těch, kteří Tě znali.

LP 2019

 

VYUŽIJTE PŘÍLEŽITOST

TOS Varnsdorf a.s.

Říční 1774
Varnsdorf 407 47
Česká republika

IČ: 27327850
DIČ: CZ 27327850

Tel: +420 412 351 111
Fax: +420 412 351 490
email: info@tosvarnsdorf.cz

Datová schránka: sh7gp7t

GPS: 50°53’21.795 N
14°37’24.579 E

Prodejní síť

Servis

Záruční opravy
e-mail: service@tosvarnsdorf.cz
Tel.: +420 412 351 299

Pozáruční opravy a služby
e-mail: sale-service@tosvarnsdorf.cz
Tel.: +420 412 351 230

Náhradní díly
e-mail: spare-parts@tosvarnsdorf.cz
Tel.: +420 412 351 234

© 2019 TOS Varnsdorf a.s. - Webdesign: WebActive s.r.o.