HORIZONT ročník 2018
Jak to bylo doopravdy v roce 1903
O historii TOS VARNSDORF a potažmo celého Varnsdorfu je na čtyřech stovkách stránek psáno v knize Varnsdorf město průmyslu a zahrad“, kterou naše firma vydala v roce 2003 u příležitosti 100. výročí svého založení (o jedné pozoruhodnosti téměř magického charakteru spojené s touto knihou připravujeme příspěvek do následujícího čísla Horizontu). V této knize se můžeme dočíst, že Arno Plauert do firmy nastoupil ve svých 25 letech v roce 1901. „Dne 5. listopadu 1901 uzavřel Arno Plauert s tehdejším majitelem továrny Otto Petschkem společenskou smlouvu, na základě níž se stal spolumajitelem. Jeho vstup pak měl za následek, že se v lednu 1902 změnily majetkové poměry firmy Otto Petschke natolik významně, že byla přeměněna na veřejnou obchodní společnost za finanční spoluúčasti obou spolumajitelů. Představitelem firmy se stal Arno Plauert, který ji také zastupoval na veřejnosti. To mu však nestačilo a již v roce 1903 od Petschkeho podnik odkoupil a stal se jeho jediným majitelem.“
Citujeme dále z této knihy, abychom lépe pochopili, co bylo o založení firmy známo v roce 2003.
„Vlastní převzetí se dělo za poněkud dramatičtějších okolností, než jak je tradováno historkou, která se stala součástí image dnešního TOSu. Podle ní k tomuto rozhodnutí dospěl Plauert na Velký Pátek v roce 1903, a proto se tento den od roku 1998 slaví jako podnikový svátek – den založení Plauertovy továrny jakožto přímé předchůdkyně dnešní TOS VARNSDORF a.s. Tuto legendu z dochovaných dokladů nelze potvrdit. K zápisu uvedeného převodu do podnikového rejstříku vedeného u Krajského soudu Česká Lípa totiž došlo až 30. listopadu 1903 (I d III 310, s. 274), přičemž jméno firmy z obchodních důvodů zůstalo zachováno (Otto Petschke a Co.), a to přesto, že se jméno majitele změnilo. O tuto změnu zažádal A. Plauert, jak dokládá zápis varnsdorfského notáře Ottokara Nowotnyho, který Plauertovu žádost pro krajský soud vypracoval 25. listopadu 1903, tudíž o více než sedm měsíců později (neoficiální, ale skutečný důvod zavedení tohoto svátku je prozaičtější – Velký pátek je ve většině evropských zemí součástí křesťanských velikonočních svátků a je uznaným dnem volna, dnes to tedy platí i pro zaměstnance TOSu).
Podnět k převzetí firmy měl jiné příčiny. Podle zmíněné smlouvy totiž v případě odstoupení jednoho z podílníků mohl převzít firmu ten, který byl ochotný uhradit případné schodky a vyrovnat podíl toho druhého. A to se právě v roce 1903 stalo. Firmě totiž hrozil krach a konkurzní řízení, přičemž Otto Petschke odmítl ve firmě setrvat. Arno Plauert se rozhodl firmu zachránit a převzít na sebe odpovědnost za její další osud. Dohodl se proto se správcem konkurzní podstaty JUDr. Viktorem Weitlofem, advokátem ve Varnsdorfu, a další vedení firmy převzal sám. A protože firma Otto Petschke & Co. existovala již několik let a její jméno bylo známé, rozhodl se toto označení i nadále používat. V tomto duchu byla také vypracována již zmíněná žádost o změnu zápisu v obchodním rejstříku pro Krajský soud v České Lípě. Provedená změna v rejstříku pak byla publikována i v Úředním listu Pražských novin (č. 281 ze dne 10. prosince 1903).
K oficiálnímu a trvalému přejmenování firmy došlo zápisem do podnikového rejstříku u Krajského soudu v České Lípě dne 8. ledna 1906 (I d III 340/2). Její nový název zněl: „Arno Plauert, Maschinenfabrik in Warnsdorf“, žádost byla podána již 29. prosince 1905. Důvod, proč nová firma převzala poměrně všeobecné označení strojírna, byl velice jednoduchý: podnik vyráběl různorodý sortiment výrobků a teprve hledal své priority. Tato změna byla uveřejněna v Úředním listu Pražských novin, tentokrát v č. 12 ze dne 17. ledna 1906. V této souvislosti není jistě bez zajímavosti zmínit nejstarší dochovaný firemní hlavičkový papír s vyobrazením podniku a s názvem firmy Arno Plauert z roku 1907, kde je jako datum založení firmy uveden rok 1905. Dnes již jen stěží vypátráme, který z výše uvedených letopočtů byl pro zakladatele tím pravým rokem založení, ale ze současného pojetí vlastnictví se jako správný jeví rok 1903.“ Tolik doslovný citát z knihy.
Jsme však o patnáct let (snad) moudřejší a navíc jsme měli štěstí, a tak dnes můžeme upřesnit a popsat události, které se v tom roce 1903 odehrály a potvrdit, že na Velký pátek v roce 1903 skutečně došlo k něčemu natolik rozhodujícímu, co pak ovlivnilo následující běh událostí.
Náš objev je vlastně vedlejším produktem jiného hledání. Mohli jsme totiž „zalistovat“ výtisky novin Reichenberger Zeitung, což byl tehdy nejvýznamnější severočeský deník, kde byly mimo jiné pravidelně publikovány informace obchodního charakteru, a to včetně výsledků soudních jednání. Neprocházeli jsme výtisky systematicky, ale pomocí vyhledávacích nástrojů v naskenovaných kopiích jsme narazili na několik velmi zajímavých a objevných záznamů, které uvádějí některá tvrzení v knize zmíněná na pravou míru.
V záznamu z 29. ledna 1903 se dozvídáme, že c. k. Okresní soud v České Lípě dne 27. ledna 1903 odložil otevření bankrotu firmy Otto Petschke & Ko. Konkursní řízení nebylo zahájeno, protože akcionář pan Plauert chtěl „v poslední hodině“ zahájit reorganizaci firmy, když byla dne 26. ledna c. k. Okresnímu soudu v České Lípě zaslána žádost o zahájení konkurzu. Jak se dozvíme později, tato snaha byla úspěšná.
Stejné noviny pak v úterý 7. dubna 1903 přinášejí poměrně rozsáhlý sloupek, kde je podrobně popisován aktuální děj ve firmě Otto Petschke & Ko. „Ke konkurzu. Firma „Nordböhmische Strickund Werkzeugmaschinenfabrik Otto Petschke & Komp. in Warnsdorf“ (pozn.: to byla přesná podoba názvu firmy – Továrna na pletací a obráběcí stroje Otto Petschke a spol. ve Varnsdorfu) a její akcionáři Otto Petschke a Arno Plauert podávají správci konkurzní podstaty, dr. Weitlofovi, advokátu z Varnsdorfu, následující zprávu: K těmto třem konkurzním podstatám (pozn.: není to zde upřesněno) jsou následně podány pohledávky od různých věřitelů, takže podle současného stavu jsou závazky v konkurzu společnosti Otto Petschke & Komp. bez dodatečně registrovaných poplatků ve výši 416 000 korun. Skutečné obchodní dluhy společnosti Otto Petschke & Komp. činí pouze 90 000 korun, zatímco ostatní závazky tvoří směnky, které použil pan Otto Petschke pro své soukromé účely (pozn.: že by tunel?). Vzhledem k tomu, že pan Otto Petschke je veřejným akcionářem společnosti Otto Petschke & Komp., je jako takový také oprávněn čerpat za společnost samotnou. Proto musí být směnky vystavené panem Otto Petschkem ve jménu společnosti rovněž uznány v konkurzním řízení společnosti. Aktiva společnosti činí podle inventury 83 295 korun. Nesplacené pohledávky v celkové výši 13 071 korun budou zcela nedobytné od přibližně 2 do 3 000 korun a u rozpracovaných strojů v hodnotě 63 834 korun lze při nuceném odprodeji v nejlepším případě dosáhnout příjmu pravděpodobně od 40 do 50 tisíc korun. Při konkurzu je pravděpodobné, že po dokončení všech procesů bude možné vyplatit přibližně 7 procent hodnoty nároků třetích osob po přibližně dvou letech. Pan Arno Plauert, další veřejný akcionář společnosti Otto Petschke & Komp., usiluje o vypořádání s věřiteli. Pan Arno Plauert vstoupil do podnikání jen před dvěma lety a zcela přišel o svůj majetek v hodnotě kolem 60 000 německých marek kvůli machinacím pana Otto Petschkeho.“
A přichází Velký pátek, tedy 10. dubna 1903. Ve sloupku novin Reichenberger Zeitung ze dne 11. dubna se píše: „Firma Otto Petschke & Ko. ve Varnsdorfu nabízí podílníku společnosti Arno Plauertovi, který utrpěl velké ztráty díky Petschkově machinacím, patnáctiprocentní kompenzaci. Podle stavu podstaty společnosti se i tato nízká kvóta musí nazývat příznivou. Petschke byl soudem prohlášen za šíleného a v současnosti se nachází v drážďanském Reichenhausu“ (pozn.: ústav pro choromyslné).
Tedy přesně na Velký pátek 1903 se Arno Plauert stává hlavním akcionářem firmy, jeho společník ztrácí kontrolu nad svou společností a uchyluje se do azylu blázince (pravděpodobně se zde skrývá před věřiteli … je to stále stejné). Arno Plauert tedy rozhodnutím soudu v České Lípě přesně na Velký pátek vzhledem i k těmto okolnostem firmu ovládl. Citovaná kniha pak ještě uvádí úpis z 25. listopadu 1903, v němž podepsaný Otto Petschke potvrzuje, že jeho továrnu provozuje pan Arno Plauert. Dál už to znáte.
LP 2018
