HORIZONT ročník 2018
Svědectví o Číně (1. díl)
Využíváme tedy této příležitosti a v premiéře vyprávění pana Lince zveřejňujeme. Při čtení mějte na paměti, že se jedná o spontánní a neučesaný výtvor očitého svědka a že to je příspěvek z roku 2008. Pokud alespoň trochu znáte současnou pozici Číny ve světě, můžete srovnávat. Hodně věcí se od té doby změnilo, ale mnohé za těch deset let zůstalo stejné. Příspěvek jsme redakčně mírně upravili.
Byl jsem vyzván, abych napsal do podnikového časopisu něco o Číně. Problém začíná již u tématu. O Číně se můžete dočíst v novinách, slyšíte informace v televizi, rádiu atd. Myslím ale, že o tyto informace moc nestojíte. Jsou k sehnání všude. Pokusím se tedy dát vám informace z úplně jiného soudku. Nebudu je nijak řadit, abych neztratil nit psaní, a budu Vám vyprávět o tom, co jsem viděl a prožil.
Čína je bezesporu úžasná země, ať to bereme z jakékoli strany. V blízké budoucnosti to bude největší ekonomická velmoc světa s úžasnou kulturou starou více než 5000 let a nádhernou přírodou, kterou se nová čínská garnitura začíná snažit zachovat pro další generace.
Nová historie Číny začíná po skončení tzv. kulturní revoluce tedy cca 30 let zpátky. Je ovšem zajímavé, že my v Evropě většinou chápeme kulturní revoluci v Číně jako záležitost negativní. Číňané však o tom uvažují jinak. Slyšel jsem názor, že velký vůdce kulturní revoluce Mao Zedong sice zapříčinil obrovské ztráty na životech během revoluce a zničení mnoha kulturních děl starých čínských mistrů, ale na druhé straně přispěl k rychlému přechodu od naprosto zaostalé agrární země k současné průmyslové velmoci. Nám Středoevropanům to může být jedno. Navíc víme svoje, protože naši vrcholoví politici nám přece řeknou jak a proč uvažovat o Číně. Na druhou stranu nám to moc jedno být nemůže, protože dnešní Čína je tak bohatá, že z velké části financuje celosvětový boj s finanční krizí.
Jsou to finanční skupiny nejen přímo z Pekingu, ale i finanční skupina ze Šanghaje a nemůžeme opomenout bohatý Singapur, kde je 80 % populace Číňanů, kteří cítí sounáležitost s tzv. Hlavní zemí (anglicky Mainland), jak jí nazývají. Čína je dnes největším finančním partnerem USA a má v držení nejvíce státních dluhopisů vydaných ve Spojených státech. Čínská měna renminbi (RMB) se stává nejdůležitější měnou, na kterou je navázán americký dolar. To jenom pro úvod a na připomenutí, o kom je řeč.
Čína je tak obrovská, že z hlavního města nejsevernější provincie Heilongtiang města Hrabin, které leží severněji než ruský Vladivostok, do hlavního města nejjižnější provincie Hainan, které se jmenuje Haikou a leží na stejné rovnoběžce jako sever Filipín, Thajska a střed Vietnamu, letíte letadlem více než pět hodin. Stejnou dobu byste letěli z nejvýchodnější části Číny, města Šanghaj do nejzápadnější provincie Uygur, do města Urumchi. Více než polovinu této země pokrývají vysoké hory, ať už jde o Himaláje, nebo Tian Shan zasahující do Číny ze středoasijských zemí Kazachstán a Kyrgyzstán. No a na zbytku žije cca kolem 1,3 miliardy lidí. Asi všichni budete souhlasit, když řeknu, že tyto lidi není legrace zaměstnat a dokázat je nakrmit. Dřívější vládci – císaři – řešili situace krize tak, že zahájili obrovské stavby, jako je např. Velká čínská zeď, nebo vodní kanály vedoucí z jižních provincií až na sever do Pekingu a sloužící dopravě rýže z úrodného jihu. Dnešní vláda postupuje stejně!
Finanční krizi lze překonat vytvořením nových pracovních míst pro lidi propuštěné z firem, které současnou krizi nezvládly a zanikly. Vláda proto vyhlásila čtyři oblasti, kam nasměruje podporu.
První z nich je výroba elektrické energie. Letos bude zahájena výstavba největší atomové elektrárny na světě ve spolupráci s Francií. Finanční podpory jdou do alternativních zdrojů elektřiny (Siemens – větrné elektrárny), na jejichž výrobě se podílejí i naše stroje z TOS Kunming. Další oblastí je výstavba rychlodráhy z Pekingu do Šanghaje a výstavba nové infrastruktury (dálnice, letiště, přístavy). Další oblastí vládních investic je bytová výstavba, která kvete v celé Číně. Tyto projekty zaměstnají na příštích několik let stovky milionů lidí, nechají je vydělat peníze, které tito pracovníci zase utratí v Číně, tedy podpoří tuzemskou výrobu, jak potravinářský, tak spotřební průmysl.
Takže to by bylo takové krátké seznámení s Čínou. Protože pro nás je nejdůležitější částí Číny jedna z nejjižnějších provincií Yunnan a město Kunming, tak se pojďme této provincii a městu Kunming věnovat podrobněji. To, že v Kunmingu má TOS VARNSDORF svoji společnou firmu s velkým místním výrobcem obráběcích strojů KMTC, to už asi každý zaměstnanec ví. Letos v březnu to budou už čtyři roky, co firma existuje. Nebyly to vůbec jednoduché začátky a myslím, že je potřeba říci, že odvaha pana Rýdla a jeho vůle vytvořit v Číně společnou firmu byla tím nejlepším řešením, které pro celou firmu mohl jako předseda představenstva najít. Z těžkých začátků, poznamenaných neznalostí místní kultury, mnohokrát i odlišné od kultury centrální Číny a Pekingu, kdy byly problémy i s výrobou dvou prvních prototypů strojů, až ke splnění plánu pro loňský rok a výrobě čtyřiceti strojů. Všem, kdo se zasloužili o tento heroický výkon, patří velký dík. Pro nás, kdo pracujeme ve Varnsdorfu, může tato naše společná firma v Kunmingu přinést v příštích letech důležitou základnu, pro kterou budeme v TOSu vyrábět komponenty pro stroje montované v Číně, o něž je v této zemi velký zájem. Nechci ale mluvit o TOSu Kunming, chci Vám přiblížit tuto úžasnou, bohatou a zároveň opomíjenou provincii, která se jmenuje Yunnan.
Yunnan je jedna z 23 provincií Čínské lidové republiky. Leží v jihozápadním cípu Číny a od nepaměti je známa jako "země růžových mraků". Později byla provincie známa pro svá bohatá naleziště neželezných kovů, úrodnou půdu v horských údolích, bohatým životem různých druhů živočichů i rostlin, počínaje tropickými lesy na jihovýchodě až po šestitisícové hory pokryté věčným ledem tvořícím úžasné přírodní scenérie, a v tom všem žijících 26 etnických skupin obyvatel, kteří zde žijí v harmonii a vzájemné úctě. Yunnan má rozlohu 390 000 km2, což je velikostí o něco větší než Německo, a žije zde 44 milionů lidí. Hlavní město provincie je už zmiňovaný Kunming. V současné době má kolem 6 milionů obyvatel, z nichž minimálně 1,5 milionu jsou různé minority, mezi nimi mají největší zastoupení národnosti Yi, Hui , Bai, Miao a Mongolové. Z těchto národnostních minorit jsou výjimečné Bai a Miao, které se vyznačují velmi krásnými děvčaty a úžasným folklorem. Všichni příslušníci minorit jsou vesměs velmi přátelští a usměvaví.
Kunming je průmyslové město s významným strojírenstvím, zpracováním neželezných kovů a papírenským průmyslem. Město má velmi dlouhou historii. První osady jsou v této oblasti zaznamenány již 300 let před naším letopočtem, kdy lze datovat permanentní osídlení s vrcholem v období Dynastie Han (205 před naším letopočtem – 220 našeho letopočtu), kdy se stal Kunming kontrolním místem na "jižní hedvábné cestě", která spojovala Čínu s Barmou a Indií. Poté se střídala různá království až do Dynastie Ming a Dynastie Quing, která končí v roce 1911. Pak již začíná moderní historie, jíž dominuje druhá světová válka a její součást v Asii – druhá čínsko-japonská válka – a poté tzv. Kulturní revoluce od roku 1966 až do smrti Mao Zedonga v roce 1976.
Teprve poté začal přerod Číny ze zaostalé, zdevastované agrární země na moderní stát, a tato změna zasáhla i Kunming, který se postupně stal hospodářským a společenským centrem provincie Yunnan. Co říci o dnešním Kunmingu? Obrovská směs etnických skupin. Koncentrace továren a průmyslových závodů postavených během II. světové války. Rychle se měnící tvář města a to nejen centra, ale i předměstí. Klasické staré čínské čtvrtě, kde jsou na sebe namačkány pěti- až šestpatrové budovy, bez sociálních zařízení, vody a jakéhokoli komfortu, kde jsou uličky široké maximálně pět či šest metrů, tyto čtvrti rychle mizí a ustupují moderním budovám a pěkným moderním sídlištím, za které by se nemusela stydět ani mnohá města v Evropě. Kousek od pěkného sídliště, které bylo postaveno již před osmi lety, je ještě čtvrť, která byla postavena asi po válce a přesně vypadá, jak jsem výše popisoval. Úzké uličky bez chodníků, kam nemůže vjet auto a které jsou průjezdné jen pro kolo, nebo motorku. Po každých cca 50 metrech je veřejný záchod a každý dům má na úrovni ulice betonovou výlevku vedoucí do městské kanalizace s kohoutem na přívodu vody.
V těchto chudých částech je zajímavá struktura služeb. Na ulici jsou kotle, které vypadají jako kotle na vaření vody v Česku při zabijačkách. V těchto kotlích se vaří voda, tu si obyvatelé těchto chudinských čtvrtí chodí kupovat do termosek. Dalším velmi častým obchodem je prádelna. Prádlo se suší na ulici, nebo kde se dá. Dále je v přízemích těchto domů spousta malých krámků se základními potravinami. To, co mají na pultě a nabízejí k prodeji, závisí na majetku vlastníka. Jsou krámky, které nabízejí pro děti žvýkačku, na pultě má nádobu s trochou rýže a zapalovače. Jsou krámky, které mají velmi široký sortiment. Dalším častým "obchodem" je výkupna papíru a plastů. Je až s podivem, kolik lidí se živí sběrem odpadu, jeho tříděním a převozem (většinou na kolech, nebo trojkolkách) na sběrná místa. Je zajímavé sledovat, jak výkupčí papíru přijede před krámek, vyndá si ruční váhu a postupně váží papírový odpad připravený k prodeji. Pak přichází nejdůležitější fáze a to je dohadování ceny. Tato část obchodu se v Číně nepodceňuje, trvá velmi dlouho a je velmi dramatická.
Ještě jedna činnost v Číně trvá velmi dlouho a Číňané jí věnují velkou pozornost. Je to výběr jídel v restauraci. Ať jde o skromnou restauraci s několika jídly na vývěsním štítu nebo tabuli, nebo o velkou restauraci s desítkami jídel na jídelníčku srovnaných podle druhů. Všichni strávníci nejprve dlouze studují jídelní lístek, nebo dlouho postávají před tabulí, nabízející menu. Po jídle je dobrým zvykem chvilku posedět, a pokud na to zákazník má, tak i popít. Pití samo o sobě je také zážitek. K dostání je naprosto všechno, co si umíme představit a kromě toho stovky jiných nápojů, jak alkoholických, tak nealkoholických, které si ani představit neumíme. Číňan vypije všechno. Číňané z bohatých vrstev mají rádi špičkové francouzské koňaky, nejlépe XO, a více než dvanáctileté whisky. Chudé vrstvy pijí místní rýžové kořalky, kterých je nepřeberné množství a prodávají se v balení od jednoho decilitru. Toto balení je mimochodem velmi pěkné. Je to vlastně panák v průhledném plastu. Pokud jde o nealkoholické nápoje, tak snad nejexotičtější se mi zdál kukuřičný teplý džus a zvláštní nepitelný nápoj vyrobený z hořké okurky.
Mezi výše popsanými čtvrtěmi a částmi města jsou i luxusní sídliště s upravenými zahradami a vodopády ve vnitrobloku, včetně míst a houpaček pro děti, bazénky s barevnými rybičkami a altánky, kde si starší generace může posedět a popovídat. Všude kolem nádherné kvetoucí rostliny, fikusy, bambusové hájky a spousta jiných rostlin, které ovšem neznám. Je potřeba říci, že starých chudých částí velmi rychle ubývá. Vláda podporuje bytovou výstavbu a na nových sídlištích si můžete byt koupit do osobního vlastnictví, nebo pokud váš starý dům zbourají, dostanete byt na tomto novém sídlišti jako náhradu. Samozřejmě na těchto nových sídlištích jsou nájmy vyšší, než ve starých státních bytech. Číňané to řeší tak, že pohromadě bydlí rodiče některého z manželů společně s mladými. V jednom bytě, i když velkém, tak bydlí pět až šest lidí, kteří se o nájem dělí.
Zde zatím vyprávění přerušíme, abychom měli prostor pro další příspěvky. Do Číny se vrátíme v čísle 3, kde nás pan Linc zavede na čínský venkov.
LP 2018
