Nedej zahynouti nám, ni budoucím
Když jsem se po ukončení akce ptal Ládi Plaňanského, jak to vypadá s touto oblíbenou akcí veřejnosti na příští rok, pravil, že dokud nezahyne Malvas nebo TOS, tak zde na firemním svátku budeme hrát. Tak už to máme zaneseno v plánu činnosti.
Z našeho pohledu před námi defilovalo množství lidí, odhadem jako loni. Trochu se změnila skladba návštěvníků. Vzhledem k velikonočnímu volnu zde bylo zvýšené množství školních dětí různých věkových kategorií.
Mě osobně potěšilo vidět známé tváře současných, ale hlavně bývalých tosáků. Velice příjemné pro mne bylo setkání s panem Oldřichem Liškou. Neviděl jsem ho velmi dlouho. Tento, nyní již starší děda s hůlkou, patřil k elitě první řady zahraničních montérů TOS. Málo kdo z nynějších tosáků ho už ale pamatuje. Jsou tací, kteří znali jeho syna Tomáše, ten pracoval na konečných montážích WHN 13 a bohužel zcela nedávno zemřel.
Vrátím se ještě k panu Liškovi staršímu. Když jsem někdy v roce 1972 nastupoval do oddělení zahraničních montérů, pan Liška mě „vyfasoval“ a pak učil, jak se má montér chovat k zákazníkovi a vůbec vystupovat při montáži strojů. Naučil mě hodně a budu si to navždy pamatovat.
Myslím si, že takových „Lišků“ by bylo v TOSu určitě potřeba hodně i nyní.
J.Tomášek „Tomša“ tosák v.v.