Kapitoly z historie 3

Do roku 1923 se továrna vyrovnávala s problémy, které přinesla válečná a poválečná léta. V uvedeném roce byly firmou na trh dodány nové, dokonalejší typy soustruhů a frézek a podnik se opět stal konkurenceschopným. Majitel pan Arno Plauert ihned využil zlepšené finanční situace a zřídil exportní kancelář, která hlavní úkol měla ve svém názvu. Tato kancelář byla otevřena v nedalekém městě Großschönau a toto rozhodnutí bylo velice šťastné, protože export v následujícím období zaznamenal nárůst.

Nemovitosti pana Plauerta se v roce 1926 rozrostly o reprezentační vilu, která sloužila ryze soukromým účelům, nebyla však vykazována jako osobní, nýbrž zahrnuta do základního majetku podniku a odepisována jako výrobní zařízení. Tato budova stojí na Žitavské ulici vedle provozu RETOS. Ve stejném roce byl zcela přebudován výrobní program firmy, do kterého bylo zařazeno 46 typů soustruhů a jedna nově vyvinutá radiální vyvrtávačka. Následující rok byl tak pestrý, že bylo možno v tomto oboru splnit prakticky každé přání zákazníka.

V roce 1928 si pan továrník zaexperimentoval - získal licenci na výrobu dieselových motorů a snažil se výrobu rozjet. Celou akci však brzy ukončil pro nedostatek finančních prostředků a zůstal věren svému osvědčenému výrobnímu programu.

Trh obráběcích strojů značně oživl a aktuálními se staly nové, technicky stále dokonalejší stroje, které by byly schopny konkurovat strojům německým a americkým, které v té době ve velkém množství nakupoval SSSR. Bylo započato s vývojem nových univerzálních vodorovných vyvrtávaček řady HBE a HBF s individuálním elektropohonem a budoucnost podniku byla spatřována právě v exportu.

K výrobnímu programu se podařilo získat novou lukrativní výrobu soustružnických sklíčidel systému Schütte. Pro úspěšné rozjetí výroby bylo zakoupeno nové strojní zařízení, přípravky a nástroje a během roku výroby bylo prodáno 938 kusů těchto sklíčidel. Již během roku 1930 však bylo zřejmé, že celý svět se posouvá do hospodářské krize a tato se nevyhne ani této firmě. S obavou se hledělo na zimu 1931, protože nebyl získán dostatek zakázek a hrozilo úplné zastavení výroby. Jediná naděje byla v získání úspěšných obchodních styků se SSSR, který neustále silně nakupoval stroje německé a americké. Jak se situace nakonec vyvinula, se dočteme v příštím čísle.