METALURGIE Rumburk

První dceřinou firmou společností TOS VARNSDORF, kterou v tomto cyklu představujeme, je rumburská slévárna.

 

Historie slévárny na březích Mandavy sahá až k začátku minulého století. Rozvoj strojírenství jako důsledek bouřlivého vývoje textilního průmyslu v regionu už od konce 19. století vyžadoval zavedení dalších souvisejících odvětví, mezi které patřilo také slévárenství. Výrobci textilních a obráběcích strojů potřebovali odlitky. O počátcích rumburské slévárny se můžeme dočíst v knize „Varnsdorf město průmyslu a zahrad“, kterou vydala společnost TOS VARNSDORF a.s. v roce 2003 ke stému výročí svého založení.

Rumburská slévárna byla založena v roce 1903 jako součást podniku se dvěma závody, což byly strojírna se specializací na výrobu textilních strojů a slévárna šedé litiny. Ve slévárně se sice odlévaly součástky pro vlastní strojírnu, ale již od počátku podstatnou část produkce tvořily odlitky právě pro firmu Arno Plauert Maschinenfabrik. Jako zajímavost uveďme, že odlitky z rumburské slévárny putovaly do varnsdorfské strojírny zpočátku přes Německo pomocí koňských povozů (takřka podél břehů Mandavy, což je logické, protože byla požadována co nejrovinatější trasa).

V té době byla rumburská slévárna středně velkým podnikem, který zaměstnával přes 100 zaměstnanců a byl pobočným závodem stejnojmenné firmy se sídlem v Neugersdorfu v Sasku „Webstuhlfabrik und Eisengiesserei Gustav Thiele, Aktien – Gesellschaft“ (Továrna na tkalcovské stavy a slévárna šedé litiny Gustav Thiele, akciová společnost). V roce 1945 byl rumburský podnik konfiskován a byla v něm zavedena národní správa. V roce 1946 se objevily snahy o rozšíření strojírny zavedením výroby automatických stavů typu C. A. Roscher (produkt stejnojmenné firmy v Jiříkově). Výrobu se ale nepodařilo prosadit, a tak byl celý závod s účinností od 1. ledna 1947 převeden do národní správy Severočeským strojírnám a slévárnám, n. p., Praha.

K dalšímu přesunu došlo v průběhu roku 1947, kdy se firma Thiele stala součástí nově utvořeného národního podniku Textilstroj Rumburk, který dále tvořily závody Rutewe Rumburk a Roscher Jiříkov. V roce 1949 byl závod Thiele z tohoto podniku opět vyčleněn a stal se součástí strojírenského podniku TOS Čelákovice n. p. Rozhodnutí se však týkalo pouze slévárny, kterou TOS převzal do své správy včetně všech zaměstnanců. Strojírna zůstala mimo. O jejím osudu bylo rozhodnuto 20. prosince 1949, kdy došlo k dohodě mezi Textilstrojem a TOS Varnsdorf, na jejímž základě bylo její strojní zařízení převzato Textilstrojem, kdežto uvolněné objekty převzal TOS. V roce 1950 sem pak bylo přemístěno zařízení slévárny z bývalé firmy Bönisch ve Varnsdorfu. Její zaměstnanci však odmítli do Rumburka odejít a všichni včetně vedoucího raději přešli do jiného varnsdorfského podniku „Zimmer dědicové“, jehož součástí byla i slévárna šedé litiny a barevných kovů (bývalá varnsdorfská slévárna, v současnosti už jen prázdná skořápka několika budov hyzdících příjezd do města). S účinností od 1. ledna 1950 se pak všechny objekty firmy Thiele staly součástí nově utvořeného podniku TOS Varnsdorf, národní podnik, jako jeho závod 02 - slévárna Rumburk.

Závod po roce 1945 zaměstnával zhruba 110 osob. Počet zaměstnanců k datu sloučení stoupl na 188. Budovy i strojní zařízení slévárny byly velmi zastaralé a závod nestačil pokrývat poptávku mateřského podniku. Krátce po převzetí slévárny tak došlo k jednání o její rekonstrukci, protože bylo nutné zvýšit výrobní kapacitu na 300 tun měsíčně. V průběhu roku 1950 byl zpracován projekt ve výši 22 mil. Kčs, přesto k rekonstrukci nedošlo. Navíc se při geologickém průzkumu zjistilo, že slévárna je postavena na místě bývalého rybníka. To spolu s faktem, že stojí na břehu Mandavy, způsobuje, že v celém areálu je vysoká hladina spodní vody - pouze 1,5 m pod povrchem. Vedení TOS Varnsdorf a slévárny proto zvažovalo návrh, aby přípravy k rekonstrukci slévárny byly zastaveny a místo toho byla na jiném místě postavena nová slévárna. Pro odpor ministerstva národní obrany, které zakázalo výstavbu nových velkých průmyslových objektů v blízkosti státních hranic, se však tento záměr neuskutečnil.

Jako pobočný závod TOSu fungovala slévárna jen s některými nejnutnějšími přestavbami až do počátku devadesátých let 20. století. Kvůli zastaralému zařízení a vybavení, překračování ekologických norem, malou kapacitu apod. se dokonce několikrát zcela vážně uvažovalo o zastavení jejího provozu (např. v roce 1978 a na začátku devadesátých let).

Provoz slévárny pokrýval potřebu odlitků pro celý sortiment vodorovných vyvrtávaček. V této době zde bylo zaměstnáno zhruba 200 lidí z Rumburku a okolí. Změna režimu v roce 1989 posléze umožnila privatizaci TOS Varnsdorf s. p. (státní podnik), jehož součástí rumburská slévárna stále byla. Státní podnik na dva roky pronajal slévárnu francouzské společnosti, po tuto dobu nesla název Rumburk Castings. V únoru 1996 vznikla ze slévárny firma METALURGIERumburk s.r.o., jejímž majitelem se stala nově vzniklá společnost TOS VARNSDORF a.s. Výrobním programem firmy byly i nadále odlitky ze šedé litiny pro obráběcí stroje.

Pro další rozvoj slévárny se stal důležitým rok 1999, kdy byla zahájena radikální obměna technologie výroby. Změnila se produkce tekutého kovu i výroby forem. Na výrobu forem bylo upuštěno od používání přírodních písků a byla zavedena technologie samotuhnoucích směsí na bázi furanové pryskyřice.

V roce 2000 byl obměněn tavící agregát. Dvě studenovětrné kuplovny nutně potřebovaly odstavit, pracovaly střídavě a jejich kapacita byla 5 tun za hodinu. Velké odlitky se lily poměrně dlouho, téměř hodinu se čekalo a kuplovny nedosahovaly potřebné vysoké teploty lití. Případná generální oprava kuploven by stála 40 miliónů Kč. Proto se hledala jejich náhrada. Tavení pomocí elektřiny nebylo možné (díky známému stavu elektrické rozvodné sítě ve Šluknovskému výběžku), proto se vedení slévárny rozhodlo pro plynovou rotační pec s kapacitou 12 tun tekutého kovu. Pec vyrobila a dodala italská firma SOGEMI. Tato pec taví kampaňovitě, kdežto kuplovny tavily kontinuálně. Pro srovnání – většina sléváren doposud používá kuplovny a elektrické tavící pece. Přechod na furanové směsi a nový tavící agregát umožnily významně zvýšení produktivity práce a kvality odlitků.

Do prostoru po kuplovnách byl umístěn nový mísič furanové směsi. Použité formy se vyklepávají na vytřásacím roštu, poté tato směs putuje pneudopravou do sila. Písek se zbavuje pryskyřice, oddrolí se, prach se odsaje. Písek se tak znovu vrací do výroby, přidává se do něj 10 % nového písku. Používá se křemičitý písek se specifickými vlastnostmi.

V roce 2001 firma investovala do nového brokového tryskače, v němž se čistí nové odlitky. Od roku 2003 do roku 2008 došlo k rekonstrukci centrální šatny, správní budovy a především byla uskutečněna vestavba hlavní výrobní haly, na kterou navázala v roce 2012 rekonstrukce boční formovací haly. Při rekonstrukci v roce 2008 slévárna přerušila provoz na tři měsíce, protože bylo nutné vybourat dřevěnou konstrukci a postavit ocelovou halu. Souběžně s tím vznikla příprava pro vzduchotechniku. Spolu s rekonstrukcí boční haly v roce 2012 byla zprovozněna kompletní vzduchotechnika pro celou slévárnu (vzduch v slévárně se vymění čtyřikrát za hodinu), což je významný krok ke zlepšení pracovního a životního prostředí. Pro příští rok se počítá s výstavbou nového skladu modelů vybaveného zakladačem. Pro informaci: modely mohou být dřevěné nebo polystyrénové. Zatímco polystyrénové modely shoří ve formě, dřevěné se používají opakovaně a právě pro ně vznikne tento nový sklad.

Investiční práce ve slévárně jsou průběžně konzultovány s naším Odborem investic a správy majetku. Slévárna spolupracuje s projekční kanceláří Metakon z Brna, která se specializuje na návrhy a projekty v oblasti slévárenství. A připravují se další investiční projekty. Ty budou realizovány podle toho, jak to umožní výsledky hospodaření. Čistírnu odlitků nelze zrekonstruovat, protože by to znamenalo zastavení provozu slévárny. Proto bude postavena nová čistírna odlitků. Po napojení slévárny na novou čistírnu bude prostor po staré čistírně využit pro rozšíření formovací plochy. Stavba nové čistírny odlitků bude realizována v rámci dotačního programu Ministerstva životního prostře dí. Nová čistírna je projektována tak, aby podstatným způsobem snížila znečištění životního prostředí. Rumburská slévárna tak bude mít ochranu proti znečištění tří základních přírodních zdrojů: vzduchu, vody a půdy. Celá akce bude financována z vlastních zdrojů a ze zmíněné dotace.

V plánu je výstavba druhé (menší) rotační pece, která umožní lití větších odlitků o větší hmotnosti (až do 14 tun), a to pokryje potřebu větší části odlitků pro stroje z TOS VARNSDORF. Slévárna již provozuje nové progresivní mísiče furanové směsi a plánuje inovace dalších výrobních prostředků.

Zatím jsme se věnovali historii, změnám ve vlastnictví a významným investičním krokům. Pro laiky shrňme pár informací o lití odlitků. Do pecí se vkládá slévárenská surovina, což je surovina odlitá v hutích. V současnosti je 90 % této suroviny dováženo z Ruské federace, přičemž je garantováno její chemické složení. Do pece dále přijdou litinové zlomky ze sběren (zde jsou požadovány určité vlastnosti šedé litiny), do vsázky se ještě přidává „vraťák“, což jsou zbytky z vlastních odlitků a vtokových cest. A přidávají se přísady, které zajišťují žádané chemické složení litiny a odpovídající mechanické vlastnosti. Aby pec přežila tak vysoké teploty, používá se speciální izolace. Tato „výduska“ pece se mění dvakrát do roka. Výduska je název speciální směsi, která chrání ocelovou konstrukci pece před roztavením.

V současné době pec taví dvakrát denně, aby byl provoz ideální, jsou potřeba tři denní tavby šedé litiny.

V rámci spolupráce se společnostmi TOS Olomouc a Gleason byla od roku 2010 zahájena výroba tvárné litiny. Tvárná litina se od šedé liší. Zatímco šedá litina je křehká, tvárná litina se svými vlastnostmi blíží oceli. Obě litiny se od sebe liší formou vyloučeného grafitu, do tvárné litiny se přidává především hořčík. Výroba tvárné litiny probíhá tak, že do základního tekutého kovu se specifickým chemickým složením se očkuje. Na to se používá tzv. modifikační zařízení, které obsahuje v podstatě dva plněné profily, jeden s hořčíkem, druhý s křemíkem, pomocí kterých se tekutý kov očkuje uvedenými prvky. Tvárná litina se musí připravovat již při vsázce. Využití tvárné litiny je např. v tom, že umožňuje lít odlitky se slabší stěnou (například saně), je levnější než ocel, ale trochu dražší než šedá litina. Pro TOS VARNSDORF se z ní vyrábějí zejména některé vřeteníky a smykadla.

V roce 2009 se ani rumburské slévárně nevyhnula hospodářská krize. Toto období firma za pomoci mateřské společnosti a za cenu snížení stavu zaměstnanců zvládla, a to bez přerušení provozu. Prodej odlitků klesl z 5 762 tun v roce 2008 na 2 383 tun v roce 2010, kdy se hospodářská situace mírně stabilizovala a produkce odlitků opět začala stoupat. Do tohoto vývoje však zasáhla blesková povodeň nebývalých rozměrů.

V srpnu 2010 se po intenzivním dešti prudce a rychle rozvodnila Mandava. Byla sobota dopoledne. Práce se zastavila a začala záchrana majetku. Nejprve byly stěhovány modely do vyšších poloh. Voda však stoupala tak rychle, že brzy přetekla protipovodňovou zeď (ta byla projektována na padesátiletou vodu). Brzy byla na dvoře voda do výše 120 centimetrů. Voda se dostala i do slévárny, kde byly v zemi čerstvé odlitky. Zaměstnanci se brodili po kolena ve vodě a zachraňovali, co se dalo. Odlitky se však samozřejmě zachránit nedalo, protože byly zality vodou, která se od nich zahřívala tak, že všude v budově byla hustá mlha, voda se téměř vařila. Odlitky popraskaly. Voda se dostala do skladu modelů, do přízemí administrativní budovy. Jaderníky plavaly po Mandavě, zaměstnanci je poté lovili až v Německu. Následující den hasiči vypumpovali vodu z jam a zpod pece, takže mohl začít úklid. Díky přístupu zaměstnanců se podařilo výrobu během deseti dnů opět obnovit, ale náprava škod trvala celý následující rok. Tak dlouho se postupně opravovaly znehodnocené modely (což stálo 30 miliónů Kč). Celkové škody po bleskové povodni dosáhly až na 40 miliónů Kč. Pojišťovna po důkladném prokazování škody uhradila.

A jaká je současnost? V současné době jde přibližně polovina produkce do mateřské firmy, dalšími odběrateli jsou TOS Olomouc, ReTOS Varnsdorf, TRENS Trenčín, Strojírna Tyc a další. TOS VARNSDORF v minulosti odebíral až 85 % roční produkce, poslední větší číslo bylo před 3 lety, kdy jsme odebírali 75 %.

Objem roční produkce je zhruba 150 mil. Kč (letos to bude maximálně 140 mil. Kč). Rok 2017 by mohl být srovnatelný s letošním. Nyní má firma ve stavu cca 90 zaměstnanců. Nový vjezd do areálu je z roku 2012, s tím bylo zrekonstruováno i nádvoří a opraveny garáže. Na rekonstrukci administrativní budovy a šaten se pracuje kontinuálně.

Kvalita výrobků se kontroluje emisním spektrometrem od firmy TASSMAN (byl pořízen v roce 2012). Kontroluje se na něm chemické složení každé tavby i každé pánve. Testy se provádějí pomocí odebíraných vzorků. Jiné metody kontroly se pak provádějí v Technické univerzitě v Liberci (mechanické zkoušky). S ČVUT v Praze rumburská slévárna spolupracuje v rámci poradenství a technologií (stejně tak s TU Liberec).

Organizace výroby a kontrola kvality ve slévárně vyhovuje i německým obchodním partnerům.

Ve firmě se stále prohlubuje využívání informačních technologií, například byl zprovozněn program pro simulaci tuhnutí kovů ve formě. Nyní probíhá upgrade řídicího systému slévárny na verzi pro operační systém Windows (systém OPTI, původně německý, dnes dodává brněnská společnost RGU). Ve firmě je používáno cca 25 počítačů (servery, technologové, řízení výroby, mistři, účtárna, administrativa atd.). Slévárna má samostatný docházkový systém a samostatný ekonomický modul (PREMIER).

Firma nemá vlastní modelárnu, probíhají zde jen drobné opravy modelů. Modely jsou vyráběny externě, nejlepší modelárnou je nyní MOSTRA ze Strašic, kde probíhá výroba modelů ručně. V modelárně v Uničově pak vyrábějí pro rumburskou slévárnu modely na CNC strojích.

Tak to je ve stručnosti METALURGIE Rumburk.

LP 2016

TOS Varnsdorf a.s.

Říční 1774
Varnsdorf 407 47
Česká republika

IČ: 27327850
DIČ: CZ 27327850

Tel: +420 412 351 111
Fax: +420 412 351 259
email:

GPS: 50°53’21.795 N
14°37’24.579 E

Prodejní síť

Servis

Záruční opravy
e-mail:
Tel.: +420 412 351 299

Pozáruční opravy a služby
e-mail:
Tel.: +420 412 351 230

Náhradní díly
e-mail:
Tel.: +420 412 351 234